Byli jsme si dnes ráno s Domčem opět zaběhat. Tím, že jsme spolu běhávali naposledy před třemi roky, jsme vynechali fázi, kdy jsme byli výkonnostně stejní.

Tenkrát jsem na Dominika čekal a snižoval tempo už při prvních metrech stoupání na Kraví horu. Letos se mu dívám permanentně na záda. Mám radost, že má takovou fyzičku. Domča toho nijak nezneužívá a chová se ke mě hezky a mluví se mnou jako rovný s rovným. Jsem rád, že běhání Dominika baví. Je to skvělý relax, i když díky rotvailerům bez náhubku asi malinko nebezpečnější než hokej. Okruh od garáží na hvězdárnu, parkem a kolem koupaliště a zahrádek na Rybkovu momentálně zaběhneme za 13:07 minut. Domča pod třináct. Další vylepšení času napíši určitě už na začátku týdne. Stopky dostane do ruky ten rychlejší, to znamená, že ne já.