Nevím jak Vám ale mně ty tři měsíce bez ledu utekly mnohem rychleji než v předešlých letech. Ačkoliv jsem se netěšil o nic méně, proběhlo letošní "suché" období v nějakém zvlášť rychlém tempu. ...

Může za to snad i o poznání vážněji a tvrději vedená letní příprava na Úvoze, při které někteří kluci poznali co to vlastně je hokejová dřina a jsou mirně řečeno na vážkách, jestli má cenu dál bojovat, když to tak bolí a jistota, že mi to k něčemu bude, je v nedohlednu. Ačkoliv někteří hráči z Úvozu dostali šanci (já tvrdím, že si ji tvrdě vybojovali) trénovat s týmem extraligového dorostu Komety Group, odmítám názory, že je pro ostatní kluky cokoliv ztraceno. Z Komety do Komety je podle mého názoru hodně blízko. A to oběma směry. Také vím a za tím si stojím, že v tomto věku je nejdůležitější pracovat na sobě. Zničit se při tréninku i při zápase. ... a věřit, že se na mě usměje štěstí. A potom zase bojovat a věřit, že mě štěstí neopustí.

Mám z některých kluků pocit, že chtějí hrát v extralize jen proto, že tam jsou na očích. Ne proto, že tam chtějí bojovat, poprat se v každém zápase o výsledek a být týmu prospěšný. Chtějí být prostě na očích. Také vím, že hokej je v tomto někdy hodně nespravedlivý. V útoku se dvěma skvělými top bruslaři prostě sbíráte body i s tupými bruslemi. Pokud takový pseudohráč najednou přestane dávat góly a sbírat body za nahrávky, tak to jej neopustilo štěstí ale spoluhráči, na kterých byl závislý. Je radost sledovat hru absolutních a "nezávislých" bláznů, kteří lítají po ledě jako by vedli osobní válku se soupeřem. ... I když vede o tři góly a je o hlavu vyšší. Jedním z těchto hráčů byl v loňské sezóně Eda Jabůrek. S přehledem nejmenší hráč na ledě patřil v jarním zápase žákovské ligy s mistrem republiky Kometou Group ke třem, čtyřem hráčům, kteří odehráli s tímto soupeřem vyrovnanou partii.

Eda se rozhodl s hokejem skončit a já právě u něj musím říct...Škoda! Edo, jestli čteš tento článek, tak já osobně ti děkuju za hokej, který jsi  předváděl. Od páté třídy, kdy byl Dominik uklizen do obrany aby nezavazel některým prominentním útočníkům, se dívám na hokej jinak. Po zápase jsem sledoval rozjařené oči tatínků, jejíchž ratolesti právě daly tři góly. Já měl také rozjařený výraz v obličeji, protože jsem sledoval koncert bojovnosti a sebeobětování kluků jako jsi ty a třeba i náš Dominik. Vím, že jste si s Dominikem rozumněli na ledě i mimo něj, tak se určitě nezlobíš, že jej také zmiňuji.

Eda Jabůrek