Jak jsem začínal

Moje začátky jsou spojené s hokejovou halou v Brně na Úvoze. Téměř každý den tam taťka s mamkou nosili bágl s hokejovou výstrojí a sledovali mé pokroky. Nejdříve jsem se zastavoval o mantinel, později už mi šlo brzdění ale jen na pravou nohu. Po pár týdnech jsem už neměl hokejku jen na podpírání a začal si užívat hokeje. Od začátku jsem ale věděl, že toto je sport, kterému se chci naplno věnovat a něco v něm dokázat ...Nebo se o to alespoň pokusit.

Hned od začátku jsme jezdili na celodenní hokejové turnaje např. do Vyškova, Blanska nebo Hodonína. Bylo to pro mě něco úplně novýho ale krásnýho. Byli jsme myslím dobrá parta. Nikdo si na nic nehrál. Každej jsme měli starosti sami se sebou, takže když jsme třeba náhodou prohráli tak v tom nikdo z nás neviděl žádný velký problém. Ani trenér. Teda pokud to nebylo potřetí za sebou.

Začal jsem s hokejem oproti některým klukům poměrně pozdě ale o to víc jsem se snažil vše dohnat a myslím, že se mně to povedlo. Díky trenérům a i díky zkušenějším spoluhráčům.

Snažil jsem se na začátku nedostatky v bruslení nahrazovat bojovností a ta mě zůstala. Nebo si to alespoň myslím.

Vždycky když vidím fotku kde jsou lavičky jako střídačky a trámy rozdělující ledovou plochu na třetiny, kde se hrál malý hokej posedne mě neskutečná nostalgie. Fotka nad textem je z turnaje ve Vsetíně. Zde jsem snad poprvé začal uvažovat o tom, že mě vlastně baví zastavovat útoky soupeře stejně jako někoho jiného baví prorážet soupeřovu obranu.